Moravska bagdeta, aneb jak postupovat při posuzování nehotových výletků
Moravská bagdeta 2013, aneb jak dál s hodnocením nehotových výletků
I přes náročný podzimní program jsem se na klubovou výstavu výletků moravské bagdety opravdu těšil. Těšil jsem se na setkání s dobrými lidmi, přáteli a kamarády, se kterými se v Rohatci na jedné z nejvýznamnějších akcí klubu tohoto úžasného a impozantního národního plemene, setkám. Preventivně jsem raději vyrazil na cestu už v pátek, neboť i kouzla burčáku, který právě v této době dozrával se má jaksepatří užít.
Organizačně s tvrdošíjnou pravidelností tíhu klubového setkání a výstavy výletků nejvíce odskáče silný triumvirát domácích chovatelů, kteří pravidelně a nezištně celou akci připraví. No a po našem odjezdu do svých domovů, jak bývá dobrým zvykem, uvedou rohatecký chovatelský areál do původního stavu. Nepochybnou výhodou nevelkého klubu moravské bagdety je, že sdružuje opravdu zapálené chovatele. Kdysi, a není to zase až tak dávno, bylo stavovskou ctí každého chovatele být členem chovatelského klubu holubů, které sám doma chová. V dnešní rychlé době má bohužel mnoho chovatelů pocit, že nemusí být v žádném klubu, že to k životu nepotřebuje. Takoví chovatelé se pak ale nemohou divit, že se dostávají do izolace a že dnešní chovatelský expres jim pomaličku ujíždí.
Na přetřes našich setkání přichází vždy i otázka, kde výstavu uspořádat. Jestli to má být na Moravě, nebo v Čechách. Důležité samozřejmě je, aby se při takovéto významné příležitosti sešlo co nejvíce chovatelů. To je jedno z velmi významných hledisek pro pořádání klubových akcí. Na druhé straně je tu ještě další hledisko a tím je místo, které nás chovatele přitahuje jako magnet, místo kde se cítíme dobře. Myslím si proto, že tak jako česká bagdeta patří do Čech, tak moravská bagdeta patří na Moravu. Je s ní propojena jakousi neviditelnou pupeční šňůrou. Napadá mne v této souvislosti latinský výraz genius loci. Co to je genieus loci? Je to vyjímečné místo. Místo, které má svého ducha. Genius loci je také to, proč se do některého místa rádi vracíme. Respektujme tedy sílu onoho místa a vrcholné akce chovatelského klubu, byť je to pro některé z nás trošku z ruky, ponechejme i v letech příštích a budoucích tam, kde patří a to je naprosto evidentně na Jižní Moravu. Důležité je, aby kouzlo onoho místa – genius loci nikdy nepominulo a stálo se pro nás trvalým magnetem.
5. října ráno se začal postupně naplňovat celý areál členy klubu, kteří zde přinášeli své pernaté miláčky nejen proto, aby se jimi navzájem pochlubili, ale aby také porovnali výsledky své celoroční práce v té nejsilnější možné konkurenci. Rozsahem byla letošní výstava, co se počtu vystavených holubů týká, stejně početná jako ta loňská. Na první pohled ale bylo vidět, že kvalita vystavených jedinců se nám letos posunula zase o kousek výše a že o titulu nejlepšího výletka rozhodnou jen minimální niance. Jelikož jsem i letos měl tu čest výstavu posuzovat, měl jsem tak možnost se s každým prezentovaným jedincem velmi důkladně seznámit. Už na první pohled nás upoutali typičtí představitelé plemene svým předpisovým postojem. Aniž by lidská ruka hrábla do klece a holuba zbytečně nestresovala, dají se takto v kleci při posuzování evropským způsobem ideálněji vyspecifikovat především přednosti posuzovaného holuba. Detailní obrázek pak samozřejmě získáme při posouzení holuba v ruce. Při této opravdu výjimečné kvalitě, jaká se do Rohatce dostavila, je radost se při posuzování s každým holubem doslova pomazlit. Ale pěkně popořádku, jak to vypadalo onoho slunečného dopoledne v Rohatci.
Zahájení posuzování předcházelo, jak bývá dobrým zvykem, společné pracovní posezení v klubovně. Při této příležitosti jsme si vyjasnili, co vše se odehrálo od března, kdy jsme se společně dohromady viděli naposledy. Samozřejmě se muselo probrat i všechno důležité co nás ještě v tomto roce čeká a nemine. Padlo i důležité rozhodnutí, že klubová výstava dospělých se bude konat při okresní výstavě v Hodoníně, kde kromě soutěže jednotlivců proběhne i soutěž desetičlenných kolekcí o mistra klubu. Pak se šlo společně na věc. Posuzování výletků probíhalo, díky pozitivním zkušenostem z předešlého roku, evropským způsobem. Na první pohled bylo zřejmé, že v letošním roce ubyli jedinci s vodorovnějším držením těla, mimo jiné pozůstatkem to meziplemenného křížení mezi moravskou a francouzskou bagdetou. Zároveň ubylo i jedinců s chybějící chocholkou. Tito se v letošním roce na výstavě vůbec nevyskytovali. Nesporným dokladem toho, že v letech příštích máme šanci uspět i s doposud málopočetnými a vzácnými barevnými rázy, byla skutečnost, že na výstavě se to až tak nebělalo, ale k vidění, kromě jednoho vzácného modrého straka, byli vidět i straci červení, žlutí, černí, ale také černí tygří. U červené barvy nastal značný posun v typu, síle postavy, ale i v postojích. Po celou dobu posuzování jsme měli možnost s členskou základnou navzájem diskutovat, hodnotit klady i zápory aktuálního šlechtění, popřípadě si nastínit, kam asi by se mělo společné šlechtitelské úsilí směřovat. Jako velké plus letošní speciálky vidím skutečnost, že každý z vystavovatelů přinesl opravdu výborné a typické jedince. Pochopitelně, ty nejtypičtější jedince najdeme v tradiční barvě, to je barvě bílé. Ostatní barevné rázy, i díky tomu, že se začlo více mluvit o vzácných barevných a kresebných rázech národních plemen, naštěstí nezůstávají popelkou. Je vidět, že zejména červení a žlutí se stali letos pro své bílé bratříčky rovnocennou konkurencí.
Šampiónem letošní výstavy se stal červený holub přítele Dušana Čachotského . Vítězný holub upoutal na první pohled svým plemenným typem představujícím absolutní vrchol současného stavu šlechtění. Díky dokonalému postoji dal vyniknout i elegantnímu, dlouhému štíhlému krku, jeho nepochybnou předností byla i délka nohy, klenba hlavy, intenzivní obočnice a perfektní síla zobáku, což jsou opravdu ty nejdůležitější parametry, které dělají moravskou bagdetu moravskou bagdetou. I když u moravské bagdety neklademe příliš velký důraz na barvu a kresbu, letošnímu šampionovi k dokonalosti pomohla právě intenzita a čistota červené barvy. Po zásluze tak byl letošní šampión výletků přítele Dušana Čachotského oceněn známkou 97 bodů. Do finále výstavy postoupili i nejlepší jednici z každého barevného a kresebného rázu. Za účasti všech přítomných chovatelů byli nejlepší holubi umístěni do klecí vedle sebe na onen pomyslný piedestal. Jasně a srozumitelně, za bedlivého dozoru všech přítomných, bylo provedeno detailní posouzení nejlepších jedinců s důrazem na jejich přednosti. Ocenění nejtypičtějších představitelů ostatních barevných a kresebných rázů bylo provedeno takto:
- moravská badeta bílá Josef Opavský,
žlutá Josef Opavský
žlutý strak Josef Opavský
černý tygr Jaroslav Müller
červený strak Karel Straňák
V čem byla letošní výstava jiná,v čem se lišila oproti té loňské ? Po vyhodnocení holubů, kteří byli řádně obodováni, jsme si do klecí seřadili vedle sebe pět nejlepších jedinců moravské bagdety, takzvaných nehotových výletků, kteří podle současně platné směrnice pro posuzování holubů na výstavách ČSCH, i když se jedná o typické představitele plemene, nemohou obdržet žádné bodové ohodnocení. Mezi pěti vybranými nehotovými výletky všechny přítomné chovatele obzvláště zaujal velmi mladý holub moravské bagdety v barvě modré a kresbě kapraté. Už v loňském roce se na výstavě objevil první kapratý jedinec, ale tento letošní výletek však vypadal opravdu velmi nadějně, pokud se nic nemilého nestane, může se v budoucnu právě tento holoubek stát jedním ze zakladatelů ve své podstatě dnes nevídaného barevného a kresebného rázu. Vzhledem k tomu, že moravská bagdeta je velký holub a jeho odchovy potřebují čas na to, aby řádně uzrály, aby vypeřily i předepsaných sedm letek, budeme se tak jako doposud, nepochybně s nehotovými výletky, nejen na specializovaných výstavách, ale i na ostatních výstavách pořádaných ČSCH, setkávat. Osobně si myslím, že problém posuzování nehotových výletků, kterých je i na místních výstavách opravdu mnoho, by se dal řešit elegantněji, než způsobem jaký se u nás dodnes praktikuje, způsobem, který je běžný. I v letošním roce mi prošla na výstavách rukou celá řada holubů, kteří by si zasloužili jiný verdikt, než je v současné době možný a jedině použitelný, tj. nehotový výletek. Byli to totiž jedinci, kteří byť velmi mladí typologicky oproti ostatním holubům vyčnívali z řady. Inspiraci pro posuzování bychom si mohli vzít např. u výstav psů. Ptáte se co mají výstavy psů a výstavy holubů společného? Můžeme si z jejich organizování vzít vzor.U klubových výstav psů se běžně posuzuje třída „puppy“, to je štěňátek ve věku mezi třemi až šesti měsíci. Nejen na klubovkách, ale i na mezinárodních výstavách psů se systematicky vypisuje třída dorostu. Hodnocení dospívajících pejsků v těchto třídách pak není například výborný 1, výborný 2 , velmi dobrý 3, dobrý 4 ( udávají se první 4 místa v pořadí, jak vybere rozhodčí), ale místo tohoto se používá hodnocení „velmi nadějný“, „nadějný“, „dobrý“, „ dostatečný“, či „nedostatečný“. Použité slovní vyjádření vystavovateli naznačí, jaké kvality může jeho vystavený jedinec dosáhnout a jaké teoretické předpoklady pro další růst má. Možná by nebylo od věci při velmi vysokém počtu nehotových výletků vystavených na výstavách ČSCH zamyslet se a změnit stávající směrnici pro posuzování holubů. Stávající výraz nehotový výletek rozšířit o označení velmi nadějný, nadějný, dostatečný, nebo nedostatečný. Při větším počtu holubů, kteří by byli zařazeni do stejné třídy, například „velmi nadějný“, by se dalo odlišit pořádí holubů od sebe navzájem označením VN1, VN2 , VN3.
Jsem přesvědčen, že k tomu, aby zkušený posuzovatel poznal dobrý plemenný typ holuba, není zapotřebí, aby holub měl vypeřených v dnešní době předepsaných, sedum letek. Věřím, že nejsem sám, kdo se na výstavách setkává s holuby výborného plemenného typu, které ale v současné době nelze jinak ocenit, než v souladu s platnou směrnicí pro posuzování holubů. Co platilo dříve, nemusí ale platit dnes, nebo zítra Vývoj celé společnosti a tím pádem i holubářství jde nezadržitelně kupředu. Stálo by nepochybně za zvážení, jestli není aktuální společenská potřeba hodnocení nehotových výletků jiná, než jak je tomu v současnosti. Je na nás, na všech chovatelích, zamýšlet se nad prospěšnými změnami, které chovatelství pomáhají v tom dobrém slova smyslu a posouvají ho kupředu. Na podporu mé argumentace bych si dovolil připomenout příklad ze života, který se mi stal na jedné klasické pouťovce. Tehdy za mnou přišli staří a velmi zkušení chovatelé a zeptali se mne: „Řekni mi, prosím tě, co je to ten nehotový výletek?“ Protože mi u posuzování výstavy zároveň asistovali a psal se již srpen, byla řada tzv. nehotových výletků k mání přímo na místě konání výstavy. Snažil jsem se jim pojem nehotový výletek v souladu se směrnicí pro posuzování holubů na výstavách ČSCH teoreticky vysvětlit. Poté jsem se zeptal, jestli mi rozumí. No připadal jsem si při té příležitosti jako ve škole v okamžiku, kdy se učitel zeptá: rozumíte? Všechny děti svorně kývnou hlavou a odpoví, že ano. Přitom tomu nerozumí nikdo. A tak, když jsem do ruky dostal prvního nehotového výletka, roztáhl jsem mu křídlo a zeptal se, jestli toho holuba budeme posuzovat. U druhého a třetího holuba ještě dotázovaní chovatele váhali, ale pak jim už to šlo. Od tohoto okamžiku nepochybuji, že bude více chovatelů, kteří celá léta chovají velmi kvalitní holuby, ale nevědí co je to ten nehotový výletek. Jak zlepšit aktuální stav, jak pomoci ve vzdělávání chovatelů? Jednou z možností je pořádání většího množství výstav, jejichž posuzování není pro veřejnost uzavřené. Nakonec řekněte sami. Co je pro chovatele lepší? Když na oceňovacím lístku najde razítko nehotový výletek ( v tomto případě klademe všechny holuby na jednu úroveň i když to tak není) tak jako doposud, nebo když na oceňovacím lístku najde slovní ohodnocení svého holuba jako například „velmi nadějný“, či „nadějný“ nehotový výletek. Slovo vynikající bych se s ohledem na vývojovou fázi dospívajícího holuba nepoužíval. Koneckonců podívejme se na hodnocení mláďat králíků, či drůbeže. Tam už to dávno pochopili. Jen u holubů to možná bylo celá léta všem jedno. Stačí málo. Změna k lepšímu ve prospěch chovatelů i jejich svěřenců se dá zlegalizovat úpravou platné směrnice pro posuzování holubů. Jestliže dříve to bylo všem jedno, nebo doba nebyla příznivě nakloněna, věřím, že dnes když už naštěstí se vážně bavíme o národních plemenech je tady vůle kompetentních orgánů ke změnám ve prospěch našeho holubářství. A tato malá změna při posuzování holubů by mohla být jedním malým korálkem z mnoha se kterých se skládá jeden velký nádherný náhrdelník.
Ing. Gerhard Stein
